Štítek Krajina

na prázdném nádražíbliká světlo v čekárněsvítí koncová světla vlakupo noze mi leze mouchado lavoru kape vodabručí telegrafteď před půlnocía všechno najednou

Dávám spočinout nohám,sedám k horskému potůčku.Voda z něj běží do údolí,vítr tu letí do hor.Už beru do ruky poutnickou hůl —má cesta se vine za obzor.

svátek jara bez ǁ ǁ pod-prd

vydechnuobláček páry sezachytne na květu meruňkya květ mu odpovíokvětní lístek padápadá 

Oskensee jen pár krokůdno se tu rychle svažuje když otevřu očipo nebi letí leknínyryby zpívají jako ptácidochází mi dech

náruč dokořánjako by mě chtěl obejmoutles vítá větvemipes ocasema voda chladem oblaka se trhajív zákrutech cest

začíná toraší holky v sukníchjako drobné rostlinkys nahými kolenypo zimě větřící teploi s těmi jemnými cotyledony nahoře

větřík pohrává sis holým větvovímdobře je mina šedé trávěsny šedé sním

Kdybych byl stromemradoval bych se z hnízd ve svých větvích Kdybych byl stromemradoval bych se svým listím Kdybych byl

lovci bílých vran na konci lesabílí lovcina bílých koních čekají lovci bílých vrando bílých keřů holemi tlučou