Štítek Krajina

přijde letní noca jeden druhého budeme na svých lehátcích ovívattěsně nad ránemkdyž se ochladívstaneme a dojdeme se napít vodysetřít pot před začátkem dnenaplněného příliš horkým sluncem

včerejší jak sníh květymetaři smetli na lopaty

když jsme spolulezli po horáchzahlédla jsemv tvých očíchže ti nepatřímna malou chvíli

Když vstávám, děkuji.Když usínám, též.Mezi tím, stíny modrých hor,kladou se jeden přes druhý.

Krůček po krůčkumyslel jsem ženechal jsem tě v dálceKráčíš však se mnoušum potoka v údolí

Stříbřitá věta přes chodníkna konci místo tečkyšnečí ulita. Na trávě dětiběží ke svým rodičům.Ke mně nikdo. vrahem je zahradníkodloženou knihoulistuje vánek v jezírku se zrcadlícelá obloha i s žábou List kaštanumi připomíná toho,jenž tu není.

Květina K V Ě T | | (květ) | / | / na

celý denzní bambusová zvonkohracelý denklink-klamp-tunkmi tečou tóny do ušícelý denmyslím na to předjaří,kdy jsme hledali ono místo

Vídala jsem tějak sedáváš na té červené borovici.Jednou jsem k ní šla.Zůstal tam stín po tobě.A pohled na záliv.Na zelené moře vzkypělé životem.