Štítek Krajina

Odcházía tluče do plotů. Snad ve větrunotu nechá; pro útěchu.

Plachý vítrloňské listí žene, načechrává. Do prachu píšu muať schovává se ještě. Že čelenku Podzimu plést budeaž koncem léta znovu přijdou deště.

V záhybech mrakůse Labe zrcadlí.O Cestě zpívá.

Uzlíky bílých plachetnic.Haj, hou. Svítí jak tucty svic.Duše mrtvých námořníkůdává Měsíc po pětníku.Haj, hou. Zítra za polovic.

Po tváři loukyrosa se koulí. Včera večer byla pannouráno koně po ní ženou.

Když lístky lnu večer opadaly,odkud se ráno zas jiný vzaly? To vlasama svýma nebeský panenkymodrý kousky z oblohy pometaly.

Ještě ráno bylalouka plná máků. A večer rudé lístkypo strništi vítr vláčí.

Na okně kvete rudá skvrnapod ní v trávě leží drozd. Tak miloval vlčí mákyaž z žití se stala hanebnost.

Vrba v hladinězhlíží se potají. Stříbrné vlasyvodu čechrají. Měsíc se dívá.

Včera bylo jarodnes už zase sněží. Z hlohů lístky padajíjak andělský peří.