Štítek Krajina

Mlha se na pole skládájako štůčky z běleného plátna. Jsou na tom plátně jeřabiny,kapky krve a Kaina viny. Snad třetího dne div se stane,pole krví dneska plané,probudí se k životu.

Dnes přilétly –kapky deště. Na drátech sedí,hlavičky pod křídly. A hle, tu bez požehnání,v kupce listí, mladé na svět přivádí.

Pichlavé baňky kaštanů,vkládám do krabiček s listím. Naprasklé dám si na stranu.Kdo rozbil je, snad brzo zjistím.

Jsem sytý vůně lesa.Ohluchl jsem šumem zeleného listí. Dost již, pro Lásku Boží!Má tajná přání plněna jsou po tisící. Však jedno přece, přání jedno zbývá.Potokem být, co v něm léto zpívá.

Jen dvě možná tři drobné jiskry a bude konec. Uhlíkem z táboráku nakreslit dlouhou čáru a podtrhnout výsledek. Horké kameny z ohně ještě chvíli podrží teplo prázdnin a potom zůstanou snad už jen ruce a nohy toužící po zahřátí. Neslavný…

Nikdo mu neřekl,že duha se jak démant štípá. Tak v trávě stojía kapku rosy jenom v dlaních svírá.

Sukně se zas prodlužujíjak stíny Čajů o pátéa Léto stříhá kopretinyna louce mlhou zaváté. Hle, podél cest již jeřabiny,srnky skryté ve mlázía krokem tanga Podzim divýv sály lesů přichází.

Dlouhé a oblé jsou ty lány.Jako vlna, když stříháš beránky. S jarem za tmy do nich vcházíma sázím mladé červánky. Vlčí mák z nich v pruzích vzejdea létem laně na polích. Ve dlaních se Slunce sejdes hrozny vína v zlatý…

Dnes již plášť barvy holubičí modřipo ránu jsi hledala. Však čelenku, na dvě nitě silnou,ze zlata, sis stále nechala. Už strojíš se za neřestnicico zbytek krásy jeřabinou halí. A pohledáváš po truhlicizávoj, jenž chladná rána zkalí.

Myslel jsem,že mě zradí zrak,když jsem spatřil tvou chůzi. Myslel jsemže mě zradí sluch,když jsem slyšel tvůj smích. Zradilo mě srdce,které jsem myslel,že nemám.