Štítek Krajina

Není větší křivdynež stisknout otakárka v dlani.Když požehnání neslmezi dolinami.

Děvčatům sukně nadzvedáváš.Jako když by to bylo poprvé.S tou největší něhou, kterou rozeznáváš.Snad boží andělé. Větře, přestaň už vát.Ať o Hvězdách se smí zas mužům zdát.

Na stříbrných nitíchskřivánci visí. A uprostřed poľakaplička voláku pobytí.

Jsou kaštany chudé,chudší o půl náruče květů. A listím pláčou.A potom podá Podzim ruku Létua kaštánci do trávy skáčou.Večerem stejné listí metu.

Vstanu a půjdu do kaštanového hájea zjistím, proč náhle to světlo tam je.Kdo zapomněl zhasnouta nechal mě žasnout.Že od jisker v očích na listech světlo plane.

Večer je tráva suchá.Už nemá sílu omočit ti boty.Snad, když lomikámen vezmeša klepneš jím na tři ploty.Zamrzí jej.I zapláče do foroty.

Stalo se to za úsvitu. Hořela stodola, hořela štěňata, hořela kuřata i studna hořela. A já stál a plakal. Celá Země hořela. Od úsvitu.

Pod třešeňprvníspadnul lístekz podnebí.Zapotřebí ho není,není.

Jarní logopedická Jarní déšť křemen okřesává.Kam ztratila ses,Smavá?Že stružky slzíze střech crčía syčí říčka dravá.

O Srpku Měsíci Až teprve nad ránemstojíš na modré rampě dne.A obloha bledne a rudě žhne.Stojíš nad propastí dnea pes nestěkne.