Štítek Krajina

Ve čtvercích okenRáno češe si vlasy.Má zarudlé oči,pláče asi. Chtělo by pohladit.

Vítr již dočesala listů pramálo,vzpomínek na léto,na větvích zůstalo. Málo.

Dnes jsem ho uviděl.Na holé zemi ležela já tiše plakal. On, tak široký v bocích.V hlíně spala svoje účty jenom dřevem skládal.

Sypaná jsou pole křížem.A bílá je na nich černá zem.Po té zemi na koníkujede Martin s tulákem. I nepřestává,pořád sněží.Koník jede bez otěží.Jeden s jedním člověkem.

Kaštany jsou rezavé jak lahve od piva. Života v nich zbývá –             na zvracení.

Na lůžko přikryté houní ze stříhané vlny,ulehl Listopad, měsíc plný.Samoty a odpuštění.

Listy javoru mají barvu borové kůrya místo smolou voní zapomněním.Schovaným pod třetí dívčí pihouv prameni za lesem.Co býval a už není.

Další suchý list dopada ještě není Listopad. Kdy se ten nálet zastaví.Snad až Zima Zemi obarví na sněhu-milo.

Bílé dřevo buků,hoří spolu v hluku.Padaného listí.To se zlato čistí. <<<>>> Dva holůbci divíleží spolu chvíli. Jistí byli si životem.Střelu teď majů pod srdcem. Dva holůbci sivíspolu jen chvílu byli. <<<>>> Medvědi aj medvědářepřišli spolu z kalendáře.Na Svaté Tři králepudou…

Valčík na rozloučenouzachytil se v trní.Kapka krvemu tekla po rameni. A tak,jeden šípek spad;   do kamení.