Štítek Krajina

V pavučině,         v trávě   kapka rosy právě chytila se. Jak kontryhel  ve herbáři. Střípek v síti   do slunce      svítí        přestat nemůže.

Lapím tě do sítídřív než přilétneš,šedivý Podzimesytý mokrým listím.Smutkem šustíš po Létu,přítom křídla splihlá máš, ze šedivé mlhy. Kde jsi Podzimezlatého vínaa červených jablíček.Kde?Ať zachytím tě v letuv chomáčku babím. Už tě nepustím.

Už se naklání.Soudky vína podzimních setkání. Džbýrek malýna hraně se zadrhává. Poslední kapka prchavá do něj skáplaze snědého čela Léta. A na zem proudem hrne se listí.Jak země znovu je seta.

Tak podivné prázdno.Jak prasklá skořápka.Jako stůl bez židle.Jak prázdná ohrádka. To je konec léta.Z listí hoří hromádka.

\0Dny trpké jsou,koulí se kuličky trnek.Však sládnou již,keře na mezích.A do škarp lehá sníh.            

Už dozrávají jeřabiny.Léto klepe na hodiny.Nad ránemto zas už bývá šero. Jen jeřabiny svítía všude kolem šedobělo.

Prší,krápe celý den.Déšť ťuká,skáče do oken. Země je deštěm plná,nahá se cachtá pod splavama.A voda syčí,každou škarpu plní. Déšť poskakuje,zpívá si i v trní.Zpívá, že Bůh je veleben.A déšť stříká. Tluče do oken.

Vlaštovky sedí na drátech.Na krátký nádech. Tak blízko dá se jít.Tak těsně přiblížit. V poledne sníma vážím co smím. Abys neodlétla,jak vlaštovka to dělá. Když vyplaší sea potom koncem léta.

O slavíčkovi Maličkým drápkemzachytil jsi úsvit.A již táhneš jej k nebi vzhůru. Jen díky toběbude den,nejmenší ze všech trubadúrů.

Marnotratně rozkládášze zlatých lístků dlouhý plášť. Na cestičky prázdnéléto, když zhasne. Z posledních se nevydáš.