Štítek Krajina

Jsou kaštany chudé,chudší o půl náruče květů. A listím pláčou.A potom podá Podzim ruku Létua kaštánci do trávy skáčou.Večerem stejné listí metu.

Vstanu a půjdu do kaštanového hájea zjistím, proč náhle to světlo tam je.Kdo zapomněl zhasnouta nechal mě žasnout.Že od jisker v očích na listech světlo plane.

Večer je tráva suchá.Už nemá sílu omočit ti boty.Snad, když lomikámen vezmeša klepneš jím na tři ploty.Zamrzí jej.I zapláče do foroty.

Stalo se to za úsvitu. Hořela stodola, hořela štěňata, hořela kuřata i studna hořela. A já stál a plakal. Celá Země hořela. Od úsvitu.

Pod třešeňprvníspadnul lístekz podnebí.Zapotřebí ho není,není.

Jarní logopedická Jarní déšť křemen okřesává.Kam ztratila ses,Smavá?Že stružky slzíze střech crčía syčí říčka dravá.

O Srpku Měsíci Až teprve nad ránemstojíš na modré rampě dne.A obloha bledne a rudě žhne.Stojíš nad propastí dnea pes nestěkne.

Pokaňkalo jsi mi dům.Mé zlaté, mé nejmilejší.Až do večera ho budu mýt.Ale Slunce to jinak neumí.Nezlobím se.

Cítíš to?To plnotučné Jaro.Jaro plných tvarůa mlékaa medui natěšených včel? Vždyť kámen by se chvělz těch hlasů.V úžasu by se chvěl.Až ke zlatému Podzimu.

Když bylo několik dní ošklivo Ranní Slunceproplétá se,zlatá nit na oušku. Je to už napořádnebo zas na zkoušku?