Štítek Krajina

Bílý paprsekměkce o stůl se odrazil.Dokončil přemet,oknem prolétlna Měsíc až narazil. Snad on je ten důvod,že zimní chmýříse právě z výšky snáší.

tráva šustísmutná jinovatkouco v noci padlamísto bolestilidem do očí

Chtělo by se říct –Je zima jak v morně.A přitom louka ledových krystalkůza chvíli přivítá ráno.

Požehnána buď voda,která z nebe padá tento den. A listí lepí se.Na vrata,a na střechya ptákům do křídel. S takovou láskou vše pojí se.V jediný akvarel.

To kočky mhouří očiza svítání. A potom zívnoua začne ráno. Celé umazanéod mléka.

Pak to poznáš,že dlouží se den.Jen o kouseka potomjak lavina. Že nadechnout se nemůžeš.Jak všechno znovas novou chutíbez výčitek začíná.

Ranní štěkot psůa pleskot padajícího listí.To jen předehrou je. A pak již vidětna zlatých pentlích,zlatí voli, jak šedivou zem čistí.

Jinovatka Nad ránem, zůstaly v trávě,stopy Měsíceco právě,vešel do němoty.

Ticho Je až úzko z toho ticha,které padá za ploty.A potom bílý hrneček se zvrhne.A kapka krve zůstane a dva broky.

Podzim od podzimubystří se mi čich. Nebo je cítit víc a vícsváteční vůně hlíny. A na západě nejrudější rudoučerné lesy zapálili.