Štítek Krajina

Tak podivné prázdno.Jak prasklá skořápka.Jako stůl bez židle.Jak prázdná ohrádka. To je konec léta.Z listí hoří hromádka.

\0Dny trpké jsou,koulí se kuličky trnek.Však sládnou již,keře na mezích.A do škarp lehá sníh.            

Už dozrávají jeřabiny.Léto klepe na hodiny.Nad ránemto zas už bývá šero. Jen jeřabiny svítía všude kolem šedobělo.

Prší,krápe celý den.Déšť ťuká,skáče do oken. Země je deštěm plná,nahá se cachtá pod splavama.A voda syčí,každou škarpu plní. Déšť poskakuje,zpívá si i v trní.Zpívá, že Bůh je veleben.A déšť stříká. Tluče do oken.

Vlaštovky sedí na drátech.Na krátký nádech. Tak blízko dá se jít.Tak těsně přiblížit. V poledne sníma vážím co smím. Abys neodlétla,jak vlaštovka to dělá. Když vyplaší sea potom koncem léta.

O slavíčkovi Maličkým drápkemzachytil jsi úsvit.A již táhneš jej k nebi vzhůru. Jen díky toběbude den,nejmenší ze všech trubadúrů.

Marnotratně rozkládášze zlatých lístků dlouhý plášť. Na cestičky prázdnéléto, když zhasne. Z posledních se nevydáš.

Hlava pomalu klesáMěsíc pomalu stoupá.Nádech a výdech.Mořská vlnao mořský břeh si stejská.

Snad pochovali Listopada všichni pro něj pláčou tu.Ze plotu slza odkapávádo kontryhelu kornoutu.

Ten strom měl červené listí.A jedni říkali – Ten je krásný.Jiní zase – Ten je nemocný.A třetí – To se nehodí. Pokáceli ho.Převážil názor,že se nehodíobdivovat nemocné stromy.