Štítek Krajina

Šumava Tam je ta tráva,která vypadá jako zelený silonnebo přes pařezy napjatá zelená pavučina.A místa, která znějí tak německya svojí tíhou lámou nebe,malují stíny až kdesi za očima.

Občas zapíská kos.Fúúú, fííí.Do ticha a do zimy a do smrti.Fúúú, fííí, fúúú, fííí, fúúú, fííí.Jako by kdosi střechýly zlomil.

Nasněžilo a znovu svítí Slunce Oči laníza svítání třpytí sev lese.

Je po sněhu.Na stráni jen černé brázdy od sáněkjako jizvy zahojené ve svědomí.Tak zase za rok.Rolnička Slunce koulí se za obzor.

Políbil jsem Ránona obě tváře.A trochu rozespalýuložil ho na polštáře. Uvidíme se zas večernebo ráno. Moje milé,znovu nejkrásnější,rozcuchané Ráno. Vše dobré v nadcházejícím pracovním týdnu.

Tři králové Prastaré tři vrbynahnuté do jeslí.Vlasy rozpuštěnénapité z pramene.A lístky padajíšalmaje zpívajízpívají do jeslíAmen.

Sněží, vločky dovádí.Doletěly do wádí.Rozpustily se.Nezbednice.Ale koho hubovat?

Poprvé jsem si všimnulkvetoucího stromu.Byl jemně šedýnánosem prachu. Přinesli jej na loukuodkudsi z rekvizitárny.Utřel jsem mu list.Ne já. My. A posadili sepod šedivou střechu.

Podívej, zrcátko celé zablácené.Na záhonku leží, mezi anýzem a hráškem. Kdybych stal se bláznem nebo šaškem,vlaštovky a vrabci nebudou se tolik smát.

Dnes v tom tlustém tichu noci kdesi kos zapískal. Znělo mi to, že nejsem bez pomoci. Tak otočil jsem se a klidně spal zas dál.