Štítek Krajina

Erzgebirge I jdujdujdupořád je kam * když se zastavímpřestane to –vrzání batohu * Hora Sv. Šebestiánabublinky asfaltu –plop, plop

děravou střechouv domku daleko od lidílíbá mě miriáda hvězd jak málo by stačiloa já a ony bychom senavždy minuli

vítr rozeznívá zvonkohrudívám se vzhůrustřecha zakrývá pohled na hvězdyotočím se k oknuony zvědavě nahlíží dovnitř

nechám ti zde po sobě stopu ať jdu nebo spím oni ví kde najít vodu kým jsem

v japonské krajincekreslené tušípoutník jde; mrzneaniž to tuší

podíváš se nahorua tam oblohajako cirkusový stana ptáciakrobaté na visutých hrazdách

Fruen fra havet /stjerne/ pomalu scházíš k voděpo těch černých kamenechkladli jsme je tam spoluMěsíc se zrcadlí v mlzevlnky zlehka hladí písekvstupuješ do ní po kolena

když jsme stoupalistoupali jsme do mlhykdyž jsme klesaliklesali jsme do slunce cesta se pomalu vlnícíod řeky vpravona jejím koncizáře nikým neohraničená

Jsem opět tamKterý z mých kroků způsobilže jsem znovu na kopcích Bílých Karpat Mlha přikrývá bukový lesa moje srdce se radujezpívá

vymaluj měprosím těabych vědělajaké že to jebýt ženoupřistiženou