Štítek Krajina

karmínový okrajekzápad slunce vinoucí se po vrcholcích hornajednou se svět zhasne a začne noc marnotratné divadlo na konci dne

kdosi za okny autobusuposouvá zešednutými městyzitra se probudímv jiném světězářící denobejme mne kolem ramen

vržouvržouvržoudřevění ptáci (není to na báseň málo?) křídlo o křídlosečítají čas

ta světla tampři bouřce se ani nehnulamaják vedle majákuvesnice na protějším břehuokna tisknoucí se k sobě

čekámenež otevřoubuřt s hořčicípivomlha nad vodoustánek u rybníka

toho dne v tom parném létěsedělas pod břízkoupak už nepak jen velká bouřkaa modré a červené kostky domkůpořád bylya dál čekaly na příchod

vzpomínám sijak jsem plaval přes jezerostálas na břehu a křičelajá to ale chtěl dokázatnerozuměl jsem tomu křikukdyž jsem se vrátilnerozuměl jsem ničemu z toho co jsi dělala

semenu javoruje krásně tamkde je

jak tu sedímmůj stín míří nejprve k západu a pak východujde skrz údolí které jsem přišelponoří se znovu do řekyprojde zpátky lesemzamíří za kopec askryje se za obzor možná však předtímmilosrdný vánek že nade mne přivane mrak

očekávání zítřků přijít tamkde jsem nebyl bezmála deset letmyslet siže to místo bude stále stejné snad aspoň jarní mlázípřikryje holou zemsnad to místobude aspoň něčím zvláštní pro mě