Štítek Krajina

Beránek leží,jako by se vyhříval,jen, co krček končí,krve, barvy máku, val. Svůj úkol, by jen bylod jehněte milovala přece ho kdosi,jak zvíře podřezal.

Až je stydnoz nahoty těch polí,která svou krásumarně halído náhrdelníků z jeřabin.

U silnic na hromádkáchjablíčka celá krvavá.Snad před Podzimemv trávě se schovat chtělaa vítr je potlouk; pobuda. Krvavá jablíčka v příkopecha pobuda vítr zpívá ve větvích.

Přišlo Léto a už není.Puklo, leží na kameni.Ve dlani jen kaštan svírá.Všechno co z něj dneska zbývá.Vítr mete v bodláčí.

Na honu Rákosí ševelídlouhým listím.Bažanti na políchtak jsou si jistí.

Zapršeloa věnci jitrocelů se louka zdobí.Do toho listí padá.Taky o neděli.

Ještě je teplojak v mámině náručí. Kočka zapředea moucha zabzučí. Ještě je teplo v jabloňovém sádkua jabka padají hezky popořádku.

V pavučině,         v trávě   kapka rosy právě chytila se. Jak kontryhel  ve herbáři. Střípek v síti   do slunce      svítí        přestat nemůže.

Lapím tě do sítídřív než přilétneš,šedivý Podzimesytý mokrým listím.Smutkem šustíš po Létu,přítom křídla splihlá máš, ze šedivé mlhy. Kde jsi Podzimezlatého vínaa červených jablíček.Kde?Ať zachytím tě v letuv chomáčku babím. Už tě nepustím.

Už se naklání.Soudky vína podzimních setkání. Džbýrek malýna hraně se zadrhává. Poslední kapka prchavá do něj skáplaze snědého čela Léta. A na zem proudem hrne se listí.Jak země znovu je seta.