Štítek Krajina

Požehnána buď voda,která z nebe padá tento den. A listí lepí se.Na vrata,a na střechya ptákům do křídel. S takovou láskou vše pojí se.V jediný akvarel.

To kočky mhouří očiza svítání. A potom zívnoua začne ráno. Celé umazanéod mléka.

Pak to poznáš,že dlouží se den.Jen o kouseka potomjak lavina. Že nadechnout se nemůžeš.Jak všechno znovas novou chutíbez výčitek začíná.

Ranní štěkot psůa pleskot padajícího listí.To jen předehrou je. A pak již vidětna zlatých pentlích,zlatí voli, jak šedivou zem čistí.

Jinovatka Nad ránem, zůstaly v trávě,stopy Měsíceco právě,vešel do němoty.

Ticho Je až úzko z toho ticha,které padá za ploty.A potom bílý hrneček se zvrhne.A kapka krve zůstane a dva broky.

Podzim od podzimubystří se mi čich. Nebo je cítit víc a vícsváteční vůně hlíny. A na západě nejrudější rudoučerné lesy zapálili.

Měsícdo něma zpitýpadána mokré listí.

Ze sadů je cítit vůně padaných jableka konce.Ještě se nadechnoutnež zvonce kravz pastvin zamíří domů.

Rozpočítávadlo HeřmánekA vlčí mákJitrocelA řešetlák. Jen ten lenTen už budeupředen.