Štítek Krajina

Plní se mi oči slzami,když na zahrádce sedím. Jaká to jemnost květůpojí se se stínem šerým.

Dospělo jsi Jaro. Za malou chvíli a nebude to trvat dlouhozačnu Vám vykat. Oblečená do zelených plesových šatůna podpatcích trávy. Jste půvabná jak Jaro samo. Pokud dovolíte, zde je plášt. Z bílých bezů.

Sníh není to nic a přecekdyž sníhpo zmrzlé řeceklouže seve vysokých vertikálách /ohlas na Sníh, když se brzy stmívá, J. Skácel/

Prázdné pastvinyjen orlíček na nich.A trošku smíchua žádný sníh.

Lososově růžové jak snění,blankytně modré o malíček tmavší,královské modři na kraje,zde zelená jak hrášek patří.Všude trochu bíla z hlohůholubičí pírko v rohua je ráno.Přichystáno.

Vysoká trávasypaná bílými lístky třešní.A země, pokaždé se zasní,jaké to v zimě bylo.Když všude bílo bylo.

Magnolie Staro-růžově se oblékajímagnolie v předpokojích.Staře a růžově voníjak dívky a dech koní.Nechtěl bych říct,že voní jarně.Spíš hodí se příslovce –marně.

Dneska ráno na trávníčku,pěnkavák honil pěnkavičku.Možná hráli na honičku. Když jí babu dalletěl zase o dům dál.

(Jaro) Kolik je potřeba tubsněhově bílé,japonské i anglické zelené.Hnědé okrové jako kurkumai jako bronz; šmrncnuté trošku do červena.Akvamarínovéa tuarégské modři.A růžově průsvitnéjako malá ouška králíčků.A přesto se to vždycky vydaří.

Hrdýlko k prasknutí, zobáček chtěl by snadspolknout hvězdu. Však dvě už ve křoví blikají. A odkudsi písnička pro nevěstu.