Štítek Krajina

Je po sněhu.Na stráni jen černé brázdy od sáněkjako jizvy zahojené ve svědomí.Tak zase za rok.Rolnička Slunce koulí se za obzor.

Políbil jsem Ránona obě tváře.A trochu rozespalýuložil ho na polštáře. Uvidíme se zas večernebo ráno. Moje milé,znovu nejkrásnější,rozcuchané Ráno. Vše dobré v nadcházejícím pracovním týdnu.

Tři králové Prastaré tři vrbynahnuté do jeslí.Vlasy rozpuštěnénapité z pramene.A lístky padajíšalmaje zpívajízpívají do jeslíAmen.

Sněží, vločky dovádí.Doletěly do wádí.Rozpustily se.Nezbednice.Ale koho hubovat?

Poprvé jsem si všimnulkvetoucího stromu.Byl jemně šedýnánosem prachu. Přinesli jej na loukuodkudsi z rekvizitárny.Utřel jsem mu list.Ne já. My. A posadili sepod šedivou střechu.

Podívej, zrcátko celé zablácené.Na záhonku leží, mezi anýzem a hráškem. Kdybych stal se bláznem nebo šaškem,vlaštovky a vrabci nebudou se tolik smát.

Dnes v tom tlustém tichu noci kdesi kos zapískal. Znělo mi to, že nejsem bez pomoci. Tak otočil jsem se a klidně spal zas dál.

Bílý paprsekměkce o stůl se odrazil.Dokončil přemet,oknem prolétlna Měsíc až narazil. Snad on je ten důvod,že zimní chmýříse právě z výšky snáší.

tráva šustísmutná jinovatkouco v noci padlamísto bolestilidem do očí

Chtělo by se říct –Je zima jak v morně.A přitom louka ledových krystalkůza chvíli přivítá ráno.