#0807
V bílé pasti sedmikráskylapená vločkaposlední něhy.
V bílé pasti sedmikráskylapená vločkaposlední něhy.
Není marnějších tónůnež odlesk slov v mých básních.Snad jen, když vítr v podvečer se zasnía proběhne se loňským rákosím.
I na skládce rostou fialky.Viděl jsem zdálkynejmíň tři. 333333
Kosi a pěnkavy a sýkorymarně snaží sepřehlušit píseňvelkoměsta. Hle, tu pod stromemz nich jeden leží.Větvička po boku.Don Quijote, dozajista.
O dubu Nový Zákon ukládámilovat především.Proto do hořké půdykořen rozkládáma listy svými miluji tě.Vrhám na tvé tváře stín. Co síly mám,miluji tě.Však listy svými,tvůj stín nespatřím.
List padáDéšť padáPták stoupáDuše stoupá Rovnováha Světa
2119/Vyhynutí druhů/ Je noc.Jen strážní ohně hoří.Dnes střevlík zemřel.Více ho není.Nihil est.
Šumava Tam je ta tráva,která vypadá jako zelený silonnebo přes pařezy napjatá zelená pavučina.A místa, která znějí tak německya svojí tíhou lámou nebe,malují stíny až kdesi za očima.
Občas zapíská kos.Fúúú, fííí.Do ticha a do zimy a do smrti.Fúúú, fííí, fúúú, fííí, fúúú, fííí.Jako by kdosi střechýly zlomil.
Nasněžilo a znovu svítí Slunce Oči laníza svítání třpytí sev lese.