Štítek Krajina

Déšť nalehnul do okena vítr rabijáckyrve z něj šaty. Déšť pláče,tou silou jatýa tluče o zastání na dveře. Déšť ponížený,zkrvavělý, slabý,padá na dívčí kadeře.

Zlaté husynad zlatými polise snopky zlata v zobácích. Ozývá se občasné zakejhánía ozvěna zlatého létazpoza hráze Rožmberka.

V dálce,po hladině,rychlými pohyby pádel. Ve výšce,v mracích,dvěma údery křídel. Nad tímv železných čepechslunce vyvažující okamžitou nerovnováhu světa.

Viděl jsem, když Moře vzlyká.To hladina zešedne.A proutky tříštězačnou splétat hnízdapro sivé ptáky z křemene. Pak ptáci z hnízda vzlétnoua Země se křídly otřesesvobodná tou jejich tíhouzpívána černé klávese.

Dnes Ránodo fialové se obléká. Kam jenvejde se mutolik šatů?

Olivovníky setřásajísvoje obtěžkání.Už brzy budenového oleje.Zatím však jechladivé ráno.

Ve spiráláchv obloucíchv elipsáchve slunci žhnoucím. Holubi polníjsou tolik volní.

Noční vítr Stíny javorůvítr ohýbá. Až černé listína palouk padá.

Spadaný jablíčka u cestyčervený očenka nevěsty. Bílej kabátek z trnekten bude až napřesrok.

Imprese Droboučcí ptáčci seTřepetají v lánech slunečniceMít pět set větKteré zachytí ten dechZachytit dechTisíckrát pět set větPtačí dechDech tichýchSlunečnicV lánech zdechPtáčí vzdechDuše zpívajících slunečnic