Štítek Krajina

švestky náhle se zvedne vítrjdeš zavřít oknadveřekdyž přestanetráva je plná švestekobloha se zrcadlí v obloze

bylo jich tam o dva víc zátiší s párem myslivců a jelenem

otevřu oknoje vlahá nocpohlazení vánkupřítel jako by venku stál

Erzgebirge VI na mokré břicho misedla vážkaach, jsem pro ni požehnáním*bolí mě nohajdu pomalua medituji*ma-ra-na-tanemyslím na bolestjdu*Šel jsem sáma vy jste šli se mnouNa kamenílámali jsme si nohyjá i vy*dobře se píšeo šumícím deštiu šálku čaje

Erzgebirge V (vytřepáno z ubrousků) Večer paní Sova,ráno pan Žába.Taková společnost.*dnes ještě domakde budu spát zítranevím*kde jsem nechal srdceptám se –jde vpředu možná vzadu*ztišil se vítrzmlknul cvrčekstejně nemůžu spát*cesta odnikudnikamotisky bot v asfaltu

Erzgebirge IV Učiním poslední krokteďposlední aneodvolatelný Sněžník zůstal za mnouvšichni ostatnívětrné hůrkykomáří Sváteční kebabna lavičce náměstíkoruna všeho A dálčekatv rohu nádražínež mě popadne drakodnese domů Kamsikteré nikdy nepřestalozapomenuté v kapses lístkem užnotně omačkaným – Opatruj se

Erzgebirge III když se ohlédnutam na tom kopcitam jsem byl ránostojí tam postava se zářícíma očimas rudými tvářemi mává mi podobná

Erzgebirge II vážka nad rybníkemvidím jijako v zrcadle*jdu pomaluavšak dlouho*lopatka není jen pro dětihledám místodělám důlek

Erzgebirge I jdujdujdupořád je kam * když se zastavímpřestane to –vrzání batohu * Hora Sv. Šebestiánabublinky asfaltu –plop, plop

děravou střechouv domku daleko od lidílíbá mě miriáda hvězd jak málo by stačiloa já a ony bychom senavždy minuli