Štítek Krajina

U mola, na kraji moře,lehce se bárka houpe. Na druhé straně černé vody,Slunce se loupe. A mezi tím,..brázdy, jak bílou vlnou sešité,…ach, co všechno jen, bylo mezitím.

Vyhlédnu z oknaa nic se neděje.Jen stráň za domemje zase sytější zaječích stop.

Habr opadá nejdřív,později opadá javor.Bříza a platan opadají současně.Je Martina a pořádpadá jen listí.

Z rybářské loďky,bez dechu,civí rybí oči,na oblohu barvy skla.

Jako akrobati vzdušných skokůz nejvyšších větvívrhají sechladné trávě v ústrety. Aby za vteřinu, dvě,stali se těmi,jejichž činy budou navždy zapomenuty.

Ten javor, rudýa zlatýa oranžový;visí přímo z oblohy.

U jezírka Zlaté listyi bronzové listypadajíSlunci do oka.

Ty dva duby na obzoru,tam.Už zase zlátnou.Nedělaly ty svoje kejkle taky loni?

Husy Nad hlavou mi přeletěly husy. Dvěnebo čtyři.Vlastně je to jedno. Stejně i včera.

Září září hořídoutnákouřílistopad