Štítek Krajina

hladina modrá, nejmodřejšínebe šedé, nejšedějšílabuť bílá, nejbělejšínahoře i dole

Fouká,borovice se ohýbají,jako by to mělo být naposled. Sluneční paprsek,na stržené střeše skáče,jako by to mělo být naposled. Na autobusové zastávce bez střechyse loučí muž se ženou,jako by to mělo být naposled. Autobus přijíždí,přes slunce přechází mraka vítr se tiší.

Stín se bojí ohně.Oheň se bojí vody.Voda se bojí kamene.Kámen se bojí muže.Muž se bojí stínu.

Haaveileva jsi jako obloučky vlnobjímajících čas kolem jezeralístek se snesena tvou hladinupřijmeš ho mlčkyneznajíc důvod pádunezašeptáš slovopřijmeš ho bez výčitkyneboť miluješ břízy takové, jaké jsou

Zase prší Starý déšťnebo holubi rvou seo teplé místo za oknem. Požehnaná chvíle,jenž jsi jinou chvíli zradila.

opuštěný želví krunýřv oblázcích drobný ráčekhledající domov k pobřeží spěchající vlnasmaragdové barvy všichni se potkají

Podzimní trávy Zachvíváš seRozkoší Vlníš sespolu se stébly dlouhých podzimních trav Vytrhávám těI s kořeny JsemChlad Tobě říkajíVěčně hladová

V rohu zahrady,vír větru pohladil,kupku loňského listí. Jako bych to byl já.

Ten mladý kaštan něco ví,říkám si,když si prohlížím pupeny na koncích jeho větví. Stírám z nich jinovatku.Trošku lepí,v ranním slunci jiskří.

Plavení koní … a když plavíš koně,bude z půlky mokrej… … voda z něho stečená, bude z půlky suchá…