Štítek Krajina

Bouřka Odlupuje se oblohapo fialových lístcích.Kde se lupínek nachu sloupnetam se zasvítí.Jak ukápne té oblohové krve na zem.Obloha pláče bolestí a země se těší.

Lodě Dva buvoli,bílí jak bavlna,kráčí po poli, jenž se vlnám podobá.Krok, krok,zvon a zvon.Z šedi brázda za brázdoumizí za obzor.

Beránci ve tmě nehnutépásli se na poli. Pásli se, pásli, hřmotní voli s povozy s kamenímz nebe je vyhnali.

Obraz Z rámu obrazuse vylévalo moře.Černá bárka,balancující na ostří vlny,se začala rozpadat. Miluješ mě ještě? Tu moře(možná nechtěně)políbilo bárku na vrcholek stěžně.

Prázdná města Holubi odletěli.Zakroužili dvakrát nad městya své věže, vikýře i náměstí,vzali s sebou. Poslední z nich,nechal tu vzkaz.Ve škvíře ve vratech, loňský lístek lípy. Že se nevrátí.

Marně roztahují křídlafialky v trávě.Nedorostou.A s malými křidélky husám neuletí.

V lese osamocený pařez,osamocený pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,pařez,les osamocených pařezů

Ranní paprsek Slunce holýma větvema protýká.Dnes konečně dala si země ruce do klínaa zhluboka nadechla se. Zástěru umazanou od lží, maličko usmála se.

Z kapilár a roztodivných žláz sbírá se kapka vody, aby po stéblech trav sklouzla zpět a zpět a zpět až do konce světa.

Dívat se černýma očima jako cikánka. A když uvidíš kocoura, vidět praotce všech kocourů. A když uvidíš stůl, vidět praotce všech kdysi rostlých dubů. Potom tiše hvízdnout. Utřít si ruce do kalhot. A napsat jednu báseň. O praotci všech kocourů…