Štítek Krajina

Na rybniční hladině,v běli ukryté,dvě labutě, myslí si,že nikdo je nevidí.

Ořechu, listy,touto dobou, loni, již,splétaly mnohaptáčkům jejich skrýš. Dnes však;nic.

Nikdy ses nezmínil,že měl by…     … že, měl by skončit tento náš vztah. To pravil kvítek jabloně,            když              na mech              …

Svět se přesunul,zatímco jsem spal.Nová úbočí mi stíní výhled,vítr však,na sever chvátá dál.

Slunce tančí ve sklenici vody.Když přeskočí na stěnu,chytne ho kočka –jako bábrle.

Fouknea růžový lístek padá k zemi. Snad, pro další ani už tu místo není.

Na jaře ve Vespoopsi hledajív cípech mořeodlesk slunce,šedý odlesk mraku, položeného za skalou.

Rozeznělo se vše, když sluneční paprseknarazil do zvonua poté jak kámenpadal zas dolů.

Dvě kachničkyna rybníce. A kolem jak dvořané hned šest kruhů.

Navečer,jak pozoruji automobily,ta šňůra světel do dálky. Jedou tak pomalu.Jako kdyby se jim ani nechtělobýt už doma.