Štítek Krajina

Jako akvarelemhnědá pole makovic.Támhle hájekcestou do Hronova a mraky bílé jako koně. Však, kdo by se na cestu ptal. Všichni jsou dole a žádnému se nechce tu štrapáci. Pět kluků u bunkručistí kulomet z větví. Odloupnutý beton velký jak noha.…

Odraz slunceod hladiny jezírkachvějící sena zdi. Na zářící omítkusedá vážka.Tam,kam už rákos nedosáhne.

Na podzim,když začne padat listí z javorů,je to jak anděléshození z nebe dolů. Andělští ptácis pokroucenými křídly.Mrzáci, kteří už nahořenejsou k potřebě. Na jedné hromadě, shrabaní tlejí,určení ke spálení.Všichni vy zlatí, orodujte za nás!

Pastviny krystalek leduna trsu zmrzlé trávy naznačuje směr chůze kde bylakde bude pláň

Stín vrby,napnutý k prasknutí,chce se loučit s žabincem.Slunce zapadá.

Snad se zblázní radostízvonkohra ve starém altánu. Sotva se větřík zvedne,tančí jako zamlada.

Nějaký ptáček ve křoví. Podobný, jak lístek, stínu. Pohnul se skřivánek,sotva se dotknul ho můj zrak.

Úplněk 24.6. 20:39 Stříbřitý Měsícjak Velká Píča na nebi. Svítí,nemůžu spát.

Moře Děti na loukáchpobíhají s vycpanými racky.Děti by chtěly k moři,rackům, zdá se, je to jedno. Dlouhá tráva se vlní,přijíždí motorový člun.Začíná příliv, maják se poklidně rozsvěcí.Slunce místo Měsícezlatí ponurý záliv.

Letní podvečer Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.Křídly víří netopýři.