Štítek Krajina

                   jdu               stojímkalíšek orlíčku               čechrá                    vítr

dnes sednu  na  patya budu se dívat vstupuješ do mého kruhu                                     voníš

proti oblozeproti obloze dva holubidva holoubci letí černí proti bílé

Zima lístky zelenélístky stříbrnésypou sedo trávy sotva promluvíš

na větev proti oknu    sedla sojka občas pohne hlavou              já taky čas mezi námi    neplyne   pozorujeme          jeden druhého

Po zdi se plazí listy přísavníku.V hloubce nebe pluje Měsíc. Kolem projde silueta kočky.Tam a zpět. Tak, jako včera.

Znovu a znovukořen rákosu vodou omýván. Myšlenka vody.

V půli hory,mraky, bílé přikrývky.Sedm stupňů anad nimi sokoli.Slyšet nejsou, jendvě hvízdnutí.

Tady, kousek od města,zapomenout na válku,která je tak daleko. Jaké štěstí.Rákos uhýbá síle větru.

Vykvetl ostružiník. Květy letos jsou jemně růžovéa trny podél celého stonkubodají jen s rozpaky.