Štítek Krajina

Tímto údolím,mohu jít vpřed, nebo se vrátit na začátek. Zapomínám na ráno. Hladový jarem, spěchám k večeru.

vyhlédnu z okna,hrdliček pár,jenž stoupá do oblak. nad nimi s křídlem ostrým obrys.možná, že stín, co černý je na omak.

Z listí kapká voda,horská říčka zbělela.Včerejší brod i dnešní bouřka jsou pryč.

Zrovna teďzrovna tadymísto plné krákajících kavek.Já mezi nimi.

oknem do lesavchází les kulíci si staví hnízda na lampáchjemné srny polehávají na gaučidatel opracovává dubový stůl oknem do lesaodchází dům

dálky kampak vedou ty kolejeříkal sikdyž sledoval vlaky jeden za druhýma žádný se nevracel

Když už se zdálo,že přijde jaro,začalo na kvítky prvosenek sněžit. Jako by to mělo být naposled.Ne naposled tuto zimu.Ale prostě navždy. Jaro pak bylo krátkéa léto trvalo skoro do října.

Holoubek z polevznesl se. Tak pomalujako bykrok za krokempo schodištíchstoupal do nebe.

Podvečerní výjev jako by do místnosti nahlédnul stín starého muže teď chodí po knihovně nakoukne do krbu usrkne ze sklenky portského, posadí se když rozhrnu závěs můj bože, musel za ním stát jistě několik let

Moje nohy…,… nohy šly po té hrozné cestě. A moje tělo…… hledal jsem ho. Zůstalo kdesiv poslednímožná předposlední vesnici,kde mi dali napít vody ze studny,která jasně zvonila,když její okov do ní padalaž za hranici zapomnění.