#3039
Zima lístky zelenélístky stříbrnésypou sedo trávy sotva promluvíš
Zima lístky zelenélístky stříbrnésypou sedo trávy sotva promluvíš
na větev proti oknu sedla sojka občas pohne hlavou já taky čas mezi námi neplyne pozorujeme jeden druhého
Po zdi se plazí listy přísavníku.V hloubce nebe pluje Měsíc. Kolem projde silueta kočky.Tam a zpět. Tak, jako včera.
Znovu a znovukořen rákosu vodou omýván. Myšlenka vody.
V půli hory,mraky, bílé přikrývky.Sedm stupňů anad nimi sokoli.Slyšet nejsou, jendvě hvízdnutí.
Tady, kousek od města,zapomenout na válku,která je tak daleko. Jaké štěstí.Rákos uhýbá síle větru.
Vykvetl ostružiník. Květy letos jsou jemně růžovéa trny podél celého stonkubodají jen s rozpaky.
Na rybniční hladině,v běli ukryté,dvě labutě, myslí si,že nikdo je nevidí.
Ořechu, listy,touto dobou, loni, již,splétaly mnohaptáčkům jejich skrýš. Dnes však;nic.
Nikdy ses nezmínil,že měl by… … že, měl by skončit tento náš vztah. To pravil kvítek jabloně, když na mech …