Štítek Dlouhovláska

Jsem unavenýa chce se mi spát.Je mi zima.Však chtěl bych hřátruce jenž hřály mne. V pravé poledne.Kdy míval jsemhlavu na tvém klíně.Chce se mi spát.Moje přítelkyně.

Přiviň mě něžnědo svého náručí.Zůstanem na lůžkunež uschne a zaprší. Než uschne a zapršírozkvetou pivoně.Má milá v košilcenasedne na koně.

S vlasy do copuvěnec kolem hlavy,běžela bez dechu,aby pravila mi. Že Měsíc plavý,že zapadne brzymezi dolinami.

Přichází den. Tiše,kočka v bílém kožíšku.A paprsky sluncezlatě ti píšou kruhy po bříšku. Myslím, že za pár chvilby se každý utopil.V rybníku slunceco ráno přelévá se, víno v kalíšku.

Obejmu tě silousvýma rukama tě obejmu.Až na samou hranicikdy praská kamení. Chci ti říct, …Zapomněl jsem to.Chytá mě křeč v rameni.Tak snad příště.

Široké schodištěbílé jak hýždě tvojevyvolá zajistésvětové nepokoje. Jak ty tvoje.

umyj si vlasy a ovoň se.A já schoulím se k tobě do klína.Tak vlasy jsem umyl a její boky vůní ovoněl.Klín v klínu spíme. Blíží se jitřní hodina.

Stačí jen říct a já půjdu.Ne, počkej ještě …Jen si knížky sbalím.A ze zrcadel sejmu obrys tváře.A snítku vůně vložím do herbáře. Ne, počkej ještě …        … ještě nedocházej.

Chtěl bych křičetčmárat slovado kterých seLáska schová.Křehká jako petrklíč. Rozkvetla. Je pryč.

Skoro jakoby dýchlo jaroze škvír a zpod hraniček sušeného dřeva.A to tys moje milá,za svítánívytáhla z pecečerstvý bochník chleba.