myslel siže když se vzbudíDlouhovláska bude pryč ale všechno bylo jinakmoře bylo vlasaté a rudéobepínalo ho po konečky prstů @ když si chystal snídanitamto i ono mělo pomněnkovou barvudokonce i noviny a deštníkkterý byl od nepaměti červený jako zralé jeřabiny…
Kdo asi naposled četl tu útlou knížku? Její stránky, zdají se, být zvlněné slzami.
Když na své lodi odplouváš,mlha nad Jolangoethenem padne.Abych, neviděla ti do očía jak srdce mé, kdysi věrné, chladne.
Byli jsme v Zimohrádku sami. Vlci proskakovali okny,Slunce tlouklo do dřevěných dveří. Je mi zima,řekla jsia stříbrný čajníkvydechl obláček páry.
Jsi k nenalezení Request failed with status code 404Back to the home page
Strom v mlze Jako by se zapichoval tady a tam Dva konce U něho loďka na trávníku Řeku kdosi vypustil Tady a teď ale pro koho Vprostřed záhonu vlčí mák Nedonesu ho domů I kdybych ho chtěl dát Ztratí hlavu…
První finské slovo,které jsem se naučil, bylo „kiitos.“ Zrovna jsem ti podával osušku.
Procházeli jsme se kolem Labe.Tu zahlédli jsme z řeky vycházet kouř.Řekl jsem ti: „Hle, připlouvá parník plavby Labsko-Oderské.Počkejme na něj, Sedmikrásko.“ Řekla jsi mi:„Ten kouř není parník,to duše rybodcházejí v rybí ráj.Ten kouř jsou měchýře zemřelých ryb.“ Dál jsme Mlčeli,…
Pod stromem vomělkovýmsbíralas jablíčka.Vítr foukal od východu. Řeklas: „Bude pršet.“ Před polednempřišel zlatý déšťa celou tě ozlatil. To zlato padalov zahradě dánské.
U Bistra Každý den stávámna chodníku u Bistra. Chodci si už zvyknuli.Tváří se, jako bych neexistoval.