Štítek Dlouhovláska

Chodili jsme s Dlouhovláskou dlouho,                                                       dlouho. Nakonec řekla, že ji bolí nohy.

těším se na tebenemohu se tě dočkat ještě nevím kdo jsia možná se nikdy nepotkáme těším se že se dotknu tvého stínukterý možná někde dávno leží

Zapomněl jsem   na Dlouhovlásčiny modré labutě.       Když zaprší i stopy mají modré.

otisk Dlouhovlásčina prstu v hlíně                                        vzpomínám

Kdosi, přes noc               napsal na vrata      Dlouhovlásko! a dvakrát podtrhnul

Zdálo se mio zlatých lodích. Každá mělana vrcholku stěžněDlouhovlásčinu zástavu.

Byli jsme ve správné krajině.Lodě pluly mezi bílými mraky.Velocipedisté se proháněli v červených čepicích kolem řek.Trumalíny a dlanice na střechách kvetly. A přece Dlouhovláskajako by měla jindes někým jinýmdělat úplně jiné věci. Třeba do perleťově bílých lahví od okurekchytat zlaté…

Plachetnice v Dlouhovlásčiných očích……možná, že chtěla se mnou uprchnout. Dnes však, dnes, vyprávěla mio nejvzdálenějších mořích. Kolem proplul stříbrný Leviatan,zavoněl hřebíček.

Byl jsem tadybyl jsem tamdům s bílým balkonemztrácí se mi před očima. Dlouhovláska popíjející čajpomalu mizí.Všude poletující brhlíci.

Praporek na konci přístavní hrázevál Dlouhovlásčiným směrem.