Námořníkům, kteří dopluli před námi.
A zase stojíš,
před starým prádelníkem.
Po paměti otevíráš šuplíky s kličkou,
utahanou téměř k věčnosti.
Tady v oceánech zbytečností,
které jsi tak pečlivě sbíral,
leží tátovo modrobílé tričko –
plachetnice, na níž jsi objevoval svět.
Dnes, zítra.
Nevypluje.
Nevzpomínám si,
co to bylo za den.
Tehdy jsi prošel kolem zrcadla,
co tisíckrát tě v předsíni vítalo.
A najednou, všimnul sis,
proužků moře i vysrážené soli.
Otištěných v tvářích malých námořníků,
mávajících ze svých plachetnic.