Maminkám
Když se máš narodit,
to je takového křiku.
Nejdřív maminku začne bolet bříško.
Často takhle uprostřed noci.
Pak ještě trošku víc.
A najednou to jde ráz na ráz.
Maminka vzdychá, pláče a možná se i zlobí.
Jak ji to bříško bolí.
Zakřičí a je cítit v kostech,
že se něco velkého chystá.
Zacinkalo pár mističek.
Zvonky při Pozdvihování.
Teď!
Ten křik patřil někomu jinému.
Maminka se trošku usmívá, ale jen trošičku.
Unavená po té těžké práci.
Ležíš jí na bříšku. Takovém povadlém.
Jako prázdný baťůžek nebo pytlík na cvičky.
Už jsi tady. Ne tam.
Maminka se dívá do tvých zavřených očí.
Nakonec zvedne prst, řekne Ámen.
A na čílko ti udělá křížek.