Večeře
Zlatě sněžína večeřiPáně; maně.
Zlatě sněžína večeřiPáně; maně.
Jen čtvero stoptáhne se travou. Dvě stuhy na nebibíle si plavou. A na konciosiky list. Jsem si jist,že čekáš.
Teplý vítr zaváljak mavnutí rukou v nedospánku. A znovu listí pršípo mokré lidské duši. Už jen krátce.Na dva, tři vrabce.
Potřebuji tě!Slyšíš?Víc než si myslíš.Držet tě za ruku.Za zvuku. Srdce.
o tom snu, jak se prolétneme.Nad lesem tam a zpátky přes aleje.Četl jsem v jemných náznacích,přemety, že už zkoušíš ve mracích.
a Lužánky do štatlu Červených kuliček tisumám doma plnou mísu.Schody Schodové se zubíuž slétají se supi.Pod Špilberkem v dálise ve zlaté mlze válí,cibule chrámu krále Václava.Co má dva křížky doprava.
Do vlasů chytá se,bílé babí léto.Září pro radost.
Za tmy jsem vstávalahvězdičky dávala do tvejch očí. Ach ty můj jedinej,Janíčku rozmilejproč voda, voděnkašaty ti močí. Voda je nemočí, kabátek bělíby moje očička k hostině směly. † 25.9.2017 Jan Tříska
Co ráno potkávám partu ocúnů.Zapíchaných do záhonujak papírové růže na pouti.Občas třesou se zimou.A nazí v chladné prsti trpí.Prý věří, že právě já je zahřeji.
Když jsi byl malý, tolik jsi plakal.Já jsem nic jiného jsem neuměl, než jen tě k sobě přitisknout.Trápil jsem se tvou bolestí a dnes se mi strachem znovu srdce svírá.Myslím Bože, že dal jsi nám do života příliš mnoho slz.