Přítel déšť
Drahé osobě po jejímž návratu z cest přišel dlouhý déšť. Přítele jsem požádalby vešel do snů tvých.Na dveře i okno tlouklchtěl předat vzkaz rtů mých.Tvrdě jsi spala. On musel odejít.
Drahé osobě po jejímž návratu z cest přišel dlouhý déšť. Přítele jsem požádalby vešel do snů tvých.Na dveře i okno tlouklchtěl předat vzkaz rtů mých.Tvrdě jsi spala. On musel odejít.
Stříbrným dechemranní loukase nebi otvírá. Milost boží,leží kolem.Démantů plná stráň. Co špatného byloto je zanecháno noci.Na louce stojím,Tvou láskou objímán.
Stříbrnou hůlčičkou,své myšlenkydrobnýma rukama podepřela. Zadívala se mi do očía tiše, lehounce řekla:"Kterýpak ty jsi?" Alternativní konec. Rozesmála se.Když vidělamou vyděšenou tvář.
Ve Smaragdovém mořijenž barvou louky hoří.Lístek březový se plaví.Posel mé lásky malý. Trhlinou v boku slunce nabírálístek plave v chrpách umírá.Zachraň ho!Ať můj vzkaz vyřídí.
Mám smutek z nevěrné milé Do města, když jsem odcházel,mávala jsi až k jabloním. Dnes pod nimi znovu stojím,jen potůček mi běží vstříc.
Jak srdce bolí, když jaro končí. Větvička jasmínu,dvě dlaně rozvírá. Kdo smutnou Mei potěší,když květ za květem umírá?
Po mnoha letech jsme se potkali. Větve třešnínarážely do oken,když vrátil jsem se zpět. Miska rýžez rukou vypadla ti.A rozvila se. V lotosový květ.
Myslel jsem,že spustil se lijavec. A tys jendýňová jadérkana stříbrnou misku sypala.
Tolikrát jsem vám hezký den přál.Tolikrát jsem vám připravil čaj. Až ochraptěl jsem.Přestal mít žízeň. Jsem mimo provoz Automat
.Šálek kávyjsi tehdy objednal,Bylo v něm tak málo místapro srdíčka malovaná na pěnuBylo v něm tak moc místabýt spolu.