Stařeček
Dědečkům a babičkám, kteří nikdy nepřestanou být lidmi. Stařeček můj,ležel na bílé posteli.A ruce tisknul si k drobnému pohlaví.Jako kdyby se milovat chtěl.Nebo když malí kluci si hrávají. Styděl se. Jak tenkrát pod háji.
Dědečkům a babičkám, kteří nikdy nepřestanou být lidmi. Stařeček můj,ležel na bílé posteli.A ruce tisknul si k drobnému pohlaví.Jako kdyby se milovat chtěl.Nebo když malí kluci si hrávají. Styděl se. Jak tenkrát pod háji.
přiznávám vykrádačku Krchovskýho Nemám už oči klučičí. Na Mourku volal jsem čičičí … Už se nepohnula. Řek bych od minula.
Sněží.Padá písek z hodin věží.Zatím ještě nepřestává.Jedna vločka náhle drahá.Z kapsy na zem seskočí.
umyj si vlasy a ovoň se.A já schoulím se k tobě do klína.Tak vlasy jsem umyl a její boky vůní ovoněl.Klín v klínu spíme. Blíží se jitřní hodina.
Namočil perodo básníkova těla.A můra či jiskra malánocí proletěla. Podruhé pak štětec otřelo kraj jeho duše.A mrtvé stromy,které léta zněly suše. Bíle rozkvetly.Věta za větou.
Davide, Goliáš byl trefa, ale Uriášem jsi to zabil. Dnes se dle církevního kalendáře připomíná také jméno krále Davida. Tak taková malá paralela s kresleným vtipem od Pavla Kantorka – Jezuitské pisoáry.
Stopa tuší.To malíř napnul prázdnou čáru.A křídla šedých kormoránův rákosu houštích zašumí.
Na stromečku Vánočním věšený tři kouličky, jemine. Jako slzičky panny Marie. Věděla dobře, že ji každičkej kluka zabije. In nomine. Nejdřív to ale zkusil, vem ho ďas, kruťák starej Heroďas.
Jsem pesimista, Bože.Proč nutíš mě říkat, "Cože?Tebe jsem dneska nečekal."
Pokaždé zapomenu, že je život tvrdý. Proto chvíli letím a zase znovu padnu. Přitom jsou mraky plné modrých ptáků. Křídla se jim lesknou až zebe.