Ach Bože, teskno je.Jako když poslední ořech z klína bereš. Prvního snížku,kuřete co vylíhlo se před svítáním, sotva na píď. A já do brázd ohnutý,oharky skřivánčích trylků marně vybírám. Smutno je mi po létu,po větru teskním. Na píšťaly topolů tak…
Mhouřila jsi očijako bys kukačku poslouchala.Počítala kolik let ti snese. Usnula jsi. Vím to jistě.Na čelo jsem tě políbila nepohnula ses.
Naše dva kartáčky k sobě se vinou. Zdá se, že není to jen naší vinou. Štětina štětinkuhlavy se hladí. Nasadím futrálky – hormonky zchladí.
Napité mraky,které kdesi přebraly tekutého olova a tužezvrací a zvrací. Přichází zima.
Proč zimě nepřiznášbílé pláně zimy. Ani kolouch neskryl sepřed stopami svými. Usmiř se se mnou. Rýhy ve Tvé tvářibystré říčky jsou. A já, jen jejich oslavou.
Barevnou pastelkoumaluji slova. Některá škrtl jsempak dvakrát obtáhl znova. Na konci noci mámčtyři popsané stránky. Do schránky házím nám –Zamilovánky.
Jaký smysl může mít,kreslit slova, verše rýt. Třeba jenom takovýjako mráček sýrový. Nebo, že vymyslím duhu,z motýlů letících v kruhu. Z duhy složím rotopeda přijedu k vám na oběd. Juhůů!
Večer potom, když řekl jsi mi, ať neruším – "Že přemýšlíš." Slzy jsem Ti po potoce v lodičkách posílala.Nakonec všechny uplavaly. Vyschly spíš. Myslím, že už dobře mi je. Rukávy košile do nichž jsem vzkazy plakávalaaž příliš rozpité byly. Ty…
Listí po kolenaa je ho čím dál víc. Troška ohně zbýváknotkům z javorových svic. S dechem zatajenýmpřejít kolem nich. Zavřít pevně oči.Neslyšet svůj hřích. Hříchu po kolenaa zimy čím dál víc.
Studený vítr do kalužezlatou drobenku smetá. Snad se rozpomene,na začátku léta. Jak pod starou třešnínás do spaní ukládal.