#0364
Tu vůní znám.Vůni myrhy a popela.U lavic lehalačerného kostela.A potom už nevoněla víc.Popel je barvou poustevnic.Popel bělí.Až doběla.
Tu vůní znám.Vůni myrhy a popela.U lavic lehalačerného kostela.A potom už nevoněla víc.Popel je barvou poustevnic.Popel bělí.Až doběla.
Kola vlaků ťukajítatam, …, tatam, …, tatam, …Chtěl bych s tebou jednou tančit dlouhé kroky valčíku.Dva vlaky jedoupo dvojích kolejích.Tatam, …, tatam, …, tatam, …
Bílé květy třešní na zdi domků malují moře.A moře se bouří mládím a nadějí.Až zapadne slunce, až zapadne slunce ..Zbarví se moře. Zbytkem nadějí.
Tak vážení,skoro jsem to uhodnul. K dnešnímu dni jsem nadrásal 361 textů.Začal jsem psát někdy v půlce roku 2015. Potom mi web chcípnul a já jsem se ztracenými texty přišel i o chuť něco dalšího psát. Po nějakém třičtvrtě roce…
Mělas ve vlasechsponu z bukovýho dřeva.Kroucený hobliny vlepený do tetřeva.Jako když duši si na plátky krájíša pořád zbejvá zbejvá zbejvá.Až nakonec zůstane jen oko do tetřeva.
Bože, jsi můj Bůh.A chválím tě málo.Před chvílí začalo ráno. Celou noc jsem Tě nechválil.
Ležíme vedle sebe na šířku jednoho vlasu. Ležíme podél sebe na vzdálenost dvou lidských hlasů. Taková zima leží mezi námi, až je to k nevíře.
Je to jak vypadený zub.A celé tělo o tom ví.Co bylo, je a budepraská jak v žáru kamení.
Posílám dopis ctihodnému panu Saigovi Rákosy šustí jižže zaniká v nich křik námořníků na lodích.Další léto utekloa já sedím, všem na očích, v přístavu Kuširo. Čas se mi krátí, více však peníze.Po krčmách mohu spát do konce měsíce.
Ulpíváš mi všude.Jako špína za nehty.A šmouhy na podlaze.Obraz na obraze. Jsi na ručnících.I na chodnících.Ležíš všude.Ó, můj osude.