#0374
V okně jsou mřížejak černé křižovatky.Jedna běží tama druhá zase zpátky. Jde jen o to,aby chodci nedrželi se za ruce.A nelíbali se prudce.O nic víc. Snad ještě, aby nešlápli si na střevíc.
Rubrika Uncategorized
#0373
Mám oči mělkéjako dna rybářských šalupa dlaně hlubokéjako propasti nejvyšších hor. Oči pláčoudno bárky plnía dlaně plné jsouslzy již nepojmou.
#0372
Na pupenech kaštanůse co peří zachytává.Malá vločkaještě slepá. Chtěla jen na zem napadnout.A teď v poutech poupat trne,že s jarem malá slza skane.Na zem suchou jako troud.
#0371
Po volbách Je mi smutno až k smrtia přece se jiskřička naděje,jak malé srnče v houští krčí. Tiše se modlím,že snad dřív v srnu dospěje.Než studený sníh její život skončí.
#0370
Je před úplňkem. Ze dna ulic je slyšet řvaní kočičích hlav. Hůř bude až přidá se k tomu i kvákání zelených žab.
#0369
Už odmala mám stín.Pořád jde vedle mě.Snad ani si nesedne. Jen v polednetrochu stín vybledne.A pak šlape zase podél mě. Snad až do rakve.
#0368
Právě jsem napočetlatři tisíce osm set padesát šest hvězd.Jsem blázennebo mě chce Amor svést?Je polednea nebe pořád nebledne.
#0367
Takhle to asi končí,že začne padat mlha přes oči. A Ty zahlédneš most.Přes nekonečnost. Chtěl bych,…Až na patě mostu tvoje bolest končí.
#0366
Všíváš si slzy do polštářea černá Noc ti tváře suší.Smočila pero v kalamářia píše a škrábe po tvé duši.Nocí šiješ bez přestání.A slzy k černé tolik sluší.
#0365
Na hřbitově Tělo spí.Šedá deska se tiše nadzvihává. Na kraji obláček páry posedává.Nad ním houpe se Duše ve větvích. Je slyšet smích.A já ještě brodím se, ledem po stráních.