Sargasová
Jsem další oběť dvou sargasových moří.Jiskrou loďka vzplála. Snad celá shoří.V temné hlubině končí má pouť.Proč musíš, ach Ireno.Proč jenom Ireno.Tolik. Moc.Žhnout.~~~~
Jsem další oběť dvou sargasových moří.Jiskrou loďka vzplála. Snad celá shoří.V temné hlubině končí má pouť.Proč musíš, ach Ireno.Proč jenom Ireno.Tolik. Moc.Žhnout.~~~~
Andělé v nebivyjedli ledničku.Do noci sypaliúsměvy z rohlíčků. Na baret padá Tivůně vanilky.Z oblohy snáší sestříbrné pralinky.
do ledového oceánu hážu další láhev(láhve brzo dojdou, vzkazy mám)dům by byl, jsem v něm sám(tepla se mi nedostává)čekám na půli cesty(čas brzo vyprší)ztroskotanecživota~~~.
Země o další krok jak blázen poskočía hrozen vína ve sklínce zahraje. Valčík na rozloučenou dudy roztančí,starý rok ve zlaté žito dozraje. Bože dej, jak ty roky ostatní,ten další, ať stejně dobrý je.
Na hlavu nasadím čapku s rolničkami. Křídla si obléknu a poletím. Snad lepší je jak blázen býtnež o své touze navždy snít.
Když odešli, hle, Josefovi se zjevujeve snu Anděl Páně a říká mu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta; a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ Vstal, vzal v noci…
Básníci jsou vnitřně rozervaní jedinci. Na Tvou rakevsednul motýl. S křídlyjak rozepjaté dlaně. Z větve brhlík hledí na nějznačně nenažraně. „Seru na ně, na ňáký dlaně“,v letu brhlík píp. Otakárek chcíp.
Po rybí krvi,zaschlé na dně starých kádí. Po cukroví,které máma v noci dopekla. Smířením vonía darováním. Když se Boží láskav dítě oblékla.
Den po dni, maluješ na vodu. Hodinu za hodinou, ji svýma rukama mísíš. Vře, v řekách se bouří. Praská, tichem se láme. Leknín jsi porodila. Hle člověk – je dovoleno říct. Té bez jména.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi lidem dobrá vůle. Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis.