#0404
Široké schodištěbílé jak hýždě tvojevyvolá zajistésvětové nepokoje. Jak ty tvoje.
Rubrika Uncategorized
#0403
Dva potoky horami skáčou.Dvě říčky jak laně pádí po úbočí.V širokém údolí spolu si v jedno lehnou.V krajině moře šedé vlny stáčí.
#0402
Všechny je dobře znám,ty kdo četli moje básně.Spočtu je na prstech rukou.Myslím, že krásně. Jen já. A to je vše.Miluji ty verše nadevše.
#0401
Pak bude nocvšem co černá zdá se.Zbude jen ticho.Loďka v rákosujemně kolíbá se. Snad odveze měk pravému tomu břehu.Za trošku láskyjiž bezděčněpřidal jsem jednou do úsměvu.
#0400
Jak je to prosté,vybírat slova z hutné prsti.Ta s malou vadou za hlavu házet.Jak staré kosti. Však když uprostřed stojím šedých skala v kamení hrabu sám a sám.Za myšlenku, za cit, bych svoji duši dal.Nebo aspoň bych jej v dlaních…
#0399
V kapličce svaté Markétyna stropě třpytí se viněty. Nad námi černé je nebekrásná jsi až to zebe.
#0398
Valentýn byl ve středu Snad chytímposlední šalinu,abych ti nějakou rostlinudalna Valentýna. Je pátek a svítá.To je hlína. Zmrzlá kytka z kapsy zírádo Večnosti. Tobě pro radost.
#0397
Radlice sněžných pluhůchtěly dnes vykrojit duhu.Vyšla jim zas jen černá.K zemi sníh padá.K tobě na kolena.
#0396
Na strom kdosi ptáčka přibila tužkou pod něj načmáral – "Často jsem mohl i nemohl jsem.Však doletět chtěl jsem kousek dál." Smích pod lipami ještě hořía já se trochu nezasmál.
#0395
Pomalu končí zimaco ani nebylabílá a rudáod sluncea krvelišek.