#0414
Ani stopa v písku nezůstalajen matný pocit, že tu kdosi byl. A studna v poušti žízní vyhloubená.A poutník co z té studny pil.
Ani stopa v písku nezůstalajen matný pocit, že tu kdosi byl. A studna v poušti žízní vyhloubená.A poutník co z té studny pil.
Neboj se.Přešel jsi poušťpřes vrcholky hor jsi šel. Jen malou chvíli,ještě chvilku posečkej.Vítat tě bude prostřený stůl.
Havrani jsou slyšet,však odkudsi z dálky.A hlasy tetin na rohu.Co o teplých dnech si povídalya pak bez konce se smály.
Erec Jisra’el Z dálky se ozývácinkání zlatými rolničkami.Co na kotníčcích míváš,když zůstaneme sami. Neznám tě ještěa už se mi po tobě stýská.Znovu mi zatanči.Zlato ze střech se nocí blýská. Dívko z Jeruzaléma.
Třpytí se kopule Chrámuprahnubýt uvnitř být uvnitřrozumíš?
Proč, proboha, Slunceza úsvitu prolévá tolik krve.Pro člověka.
Bezútěšně šedáje ta loučka pod lesem.Skoro už nedýchá.Jak na ní ztuhla zem. Jen chvěje se.A čeká; z poslední síly.
Mráz je,že i ptačí zpíváníláme se jak kousky ledu. Ticho je,spíš ticho je,které táhne se ve lžíci medu. A zima bez konce.A jaro bez počátku.Zima bez naděje a jaro na oslátku.
Jsme tak jiní.Tolik jiní.Jak jen jinímůžeme být.
Obejmu tě silousvýma rukama tě obejmu.Až na samou hranicikdy praská kamení. Chci ti říct, …Zapomněl jsem to.Chytá mě křeč v rameni.Tak snad příště.