14.května – svátek matek
Snad ještě jednoudo třetice. Dnes večerznovu zaprší. Potom jistěvědět budem. Že Pánbůh naše prosby vyslyší.
Snad ještě jednoudo třetice. Dnes večerznovu zaprší. Potom jistěvědět budem. Že Pánbůh naše prosby vyslyší.
Na okně kvete rudá skvrnapod ní v trávě leží drozd. Tak miloval vlčí mákyaž z žití se stala hanebnost.
Snad až si lehnutváří k zemi a v brázdě čekat buduaž skřivan posere mi hlavuštěstím že Pán Bůhlistím kráčí znovuznovukráčí nemračí seusmívá se šustílistím snad nalezne mě.Snad znova budu.
Slíbila jsi mi,že budeme zahradu sázet. A když jsme spolu večer uléhaliměl jsem kapsy pořád plnépomerančových jadérek.
Proč se tě musímpořád dotýkat? Kdy jsme sizačali tykat? Moře vlní sev tanečních krocích. „Ne, vůbec nejsi tlustá.“ Loďka houpe sev kroužených bocích. Severka svítív bezesných nocích.
do kamene katedrálykdosi vyryl svoje rady Ježíš tě milujedebile
Držela v ruceoko střepu.Esenci nožei jeho dechu. Potom bělobaandělova peradotkla se lehcemého těla. „Chudáčku“ já se rozplakal
Jsem jeden z tónů na řece časuozvěnou jsem a echem božího hlasu. Spolu jsme stali se útkem i osnovoupo řece tón s tóny pluje; echo s ozvěnou.
Vrba v hladinězhlíží se potají. Stříbrné vlasyvodu čechrají. Měsíc se dívá.
Na koncertě jsem byljako kdysi to hráli Plastici stejný to bylo jenom vlasů míňa policajtů všechno bylo stejný kurva, i ty prdelatý holkysnad kurva, kurva,jak jsem starej