Pro J.S.
Mám duši černou,že nedohlédnu na dno. A duši bíloujak hedvábný sníh. Taky moudivláčka v dlani.Snad pro dvě ptačí zašeptání, snad pro boží velké milování,co nedělal jsem, snad mi odpustíš.
Rubrika Uncategorized
Nemohu
Nemohu, nemohu psát o polích, která jsem nesil… Nemohu, nemohu psát o mořích, která jsem nepil… Nemohu, nemohu psát o žitích, která jsem nežil… Lhal bych.
Husy
je častáhnout s divokými husami na místa, která znášna místa, která neznáš do nebezpečído bezpečí slyšíš šumění větru? na křídlech my dva
U Strážovic
Dlouhé a oblé jsou ty lány.Jako vlna, když stříháš beránky. S jarem za tmy do nich vcházíma sázím mladé červánky. Vlčí mák z nich v pruzích vzejdea létem laně na polích. Ve dlaních se Slunce sejdes hrozny vína v zlatý…
Zrcadla
Stárnu si před očimazrcadlu teče stříbro po tvářích. Zde jsem – já prostá Pravda,co klauny k vlastní smrti provází.
Dokud …
Ty jediný.Ty jediná. Říkáš mijménem. Dělej to.Neustávej. Dokud je čas.
Dva
Každý den znovu mě dojímá,že dlaň tvojes tou mojí se v jednu objímá.
Ráno
Dnes již plášť barvy holubičí modřipo ránu jsi hledala. Však čelenku, na dvě nitě silnou,ze zlata, sis stále nechala. Už strojíš se za neřestnicico zbytek krásy jeřabinou halí. A pohledáváš po truhlicizávoj, jenž chladná rána zkalí.
Vzpomínky
Vzpomínky ulétlyjak chmýří pampelišek. Poslední chomáčekzůstal ti ve vlasech. Přece celá záříš.
Moře
Myslel jsem,že mě zradí zrak,když jsem spatřil tvou chůzi. Myslel jsemže mě zradí sluch,když jsem slyšel tvůj smích. Zradilo mě srdce,které jsem myslel,že nemám.