Prší
Prší něžně.Jako když mi vískáš hlavu. List do trávy padá.To Léto skládá šaty na podlahu.
Prší něžně.Jako když mi vískáš hlavu. List do trávy padá.To Léto skládá šaty na podlahu.
Děláš mi starosti,modlím se.Přesto, zdá se mi,je to zoufale málo.
voníš jako podzim, který skládá ruce do klína a pak náhle zase jeden dotek stačí a tvoje oči září dvou jezer zmrzlá hladina
Jsem sytý vůně lesa.Ohluchl jsem šumem zeleného listí. Dost již, pro Lásku Boží!Má tajná přání plněna jsou po tisící. Však jedno přece, přání jedno zbývá.Potokem být, co v něm léto zpívá.
od mládí jsem věřil,že jsem vyjímečný dnes při východu sluncebylo mi odpovězeno jsemjsem součástí Příběhu
Jen dvě možná tři drobné jiskry a bude konec. Uhlíkem z táboráku nakreslit dlouhou čáru a podtrhnout výsledek. Horké kameny z ohně ještě chvíli podrží teplo prázdnin a potom zůstanou snad už jen ruce a nohy toužící po zahřátí. Neslavný…
Nemyslím si, že bychom měli srdce z kamene. Vždyť přece, když nastane jara čas, všichni, jako jeden muž či jako jedna žena, začneme psát o petrklíčích právě ze země vylezlých. Hromadně milovat se začínáme se sasankami a sítě sociální zahltí…
Nikdo mu neřekl,že duha se jak démant štípá. Tak v trávě stojía kapku rosy jenom v dlaních svírá.
Hledal Ho v bouři a nebyl tam.Hledal Ho v moři a nebyl tam.Hledal Ho v hoři a zahalil si tvář.
Sukně se zas prodlužujíjak stíny Čajů o pátéa Léto stříhá kopretinyna louce mlhou zaváté. Hle, podél cest již jeřabiny,srnky skryté ve mlázía krokem tanga Podzim divýv sály lesů přichází.