Jeruzalém
Myslím, že i ty Slunko,jsi milenkou Jeruzaléma. Že za soumraků nad ním prostíráš,svoje pláště šité do červena. A já, já na kopci stojíma vaši lásku tiše závidím.
Myslím, že i ty Slunko,jsi milenkou Jeruzaléma. Že za soumraků nad ním prostíráš,svoje pláště šité do červena. A já, já na kopci stojíma vaši lásku tiše závidím.
Padá, jako by neměl dopadnout.Mlčí, jako by nesměl promluvit. O mladém počátku Léta,kdy ptáci začínali hnízdit. ~~ Naplňuje mne hlubokým štěstím,chodit po cestičkách zapadaných listíma všemi smysly vnímat, smutnou krásu Podzimu.
Plachty se napnuly.Zbývá očím neuhnoutz vrcholků vlny. A za Zlatým rounem ploutv poslední kout moře.K počátku Smrti.
Chodníky jsou plné listí,záplaty svědomíušlapaného k smrti.Teď; paprsek vzlétnulmezi stromy.Jako naděje žlutýa pořád letí.
Valčík na rozloučenouzachytil se v trní.Kapka krvemu tekla po rameni. A tak,jeden šípek spad; do kamení.
Vítr, má milározčeřil tvůj klín. Úzký proužekjako úsvit na obraze. A já chodec,který přešel po provaze. Na druhém koncipadám do jeřabin.
Jsi zde? Slyším tvůj dech. A ještě cizí, … vzdech.V těch sněhobílých zdech. Jsi. … zde.
Dnes mi už zůstalajen slova bez přívlastků.Ta barevná vsadil jsemdo ranní oblohy. Na večer nad mořem,když kroužil párek racků,zbylo jen pouhé – ach.
Malý artista.Usnul na laně. Cípek Měsíce.Padá mu ze dlaně. Spí.A kočka bdí.
Tenkrát jsme byli spolu a řekla jsi –proběhnem se po trati.A my běželi a klopýtali vedle sebe. Kosatcovou a Liliovou.Až jsi měla náruč plnou květin.Bylo to krásné a bylo to v červnu. Měl jsem tě tak rád a od nádraží…