#0504
Zde pod stromyhrála si dívka Naomi.Když na ni jak listopadVeliký Bhú-tá dopad. Celá vesnice plakalato Bom-bom,Naomi vstávala.Z popela. Bílá z popela.
Zde pod stromyhrála si dívka Naomi.Když na ni jak listopadVeliký Bhú-tá dopad. Celá vesnice plakalato Bom-bom,Naomi vstávala.Z popela. Bílá z popela.
Hej, Rychlonohá, kam běžíš?Že vítr jak vodu nohama čeříš. Běžím až na konec Života,bych brala ti vody z potoka. A do poháru ji dala,pil bys z vesela. S tebou běžím.
Prší,že nemůže snad víc.A není nicna co by žal už neukáp. Jen hořec v očíchse hořce směje.A smích si lehá do závějez mokrých rukávů.
V Obřanech u splavuSvitava se načechrává.Jen maličko.Jako mlíčko na kávěnebo mámino pohlazení.Před spaním po hlavě.
Loučení.Slovo o třech slabikách.Po něm zazní krátké ach.A slzy. Snad potkáme se brzy ?Nebo jen v matných vzpomínkách ?
Vlaštovky létají.Protože jsou.Nad hradbou mraků,pod širou oblohou.Prostě jen jsou.
Jsi tichý strom, můj milý.Ptáci spí ve větvích.A ty zase říčka dívá,co malé rybky jímá v náručí.Buď se mnou do konce světa.Zůstaň se mnou až do konce léta.Tvé vlasy se v mých vlasech rozpustí.
Tichý jsi strom, Můj milý.Bystrá jsi říčka, Má milá.Kdybychom na věky byli.Tak jak vody v nebi zbývá.
Vlastně se obyčejně bojím,že jednoho dne,až mi dojdou síly. V tu chvílikdosi se zeptá."My se známe pane?"
Akordse v pramentřech tónůjemně stočí. Slečnakávu pije.A deska gramofonutřicet třikrát v drážce skočí.