Není
Není smutnějinež nedozrálá ostružina. Není prázdnějinež sklenka a v ní kapka vína. Není zoufalejinež otec, který ztrácí syna.
Není smutnějinež nedozrálá ostružina. Není prázdnějinež sklenka a v ní kapka vína. Není zoufalejinež otec, který ztrácí syna.
Dnes jsem ho uviděl.Na holé zemi ležela já tiše plakal. On, tak široký v bocích.V hlíně spala svoje účty jenom dřevem skládal.
Sypaná jsou pole křížem.A bílá je na nich černá zem.Po té zemi na koníkujede Martin s tulákem. I nepřestává,pořád sněží.Koník jede bez otěží.Jeden s jedním člověkem.
Jedné dívce jejímž jsem otcem Odcházíš,po špičkách jako zloděj za soumraku. Plné kapsy máš,mých snů bez oblaků. Zdi paláců ještě šeptají tvoje jméno.Už se nevrátíš.
Hádej kdo jsem?Nomen omen. Byl jsem kámeni rudý plamen. My dva jsme se viděli.Včera, v pátek, v neděli. Dnes jsem zas.Co čas je čas.
Posílám uctivý pozdrav panu Kaitovi Zdálo se mi, jakoby od východu,zas vlahý vítr vál. Tak do sádku jsem vyšela jen v mokrém listí stál. Příliš často myslívám na Jaro.
Kaštany jsou rezavé jak lahve od piva. Života v nich zbývá – na zvracení.
Závidím,závidím hvězdám jak se chladně třpytí.Že jen prosté „být“ je smyslem jejich bytí.Hle Člověka holá řiť co jak Měsíc svítí.
Bílá a temně šedájsou rána daná do popela. A někdo si k ohni sedne,vlasy odhrne si z čela. Z popela pak oheň vzejde,den proměněný zcela.
Na lůžko přikryté houní ze stříhané vlny,ulehl Listopad, měsíc plný.Samoty a odpuštění.