Japonská krajinka
Stopa tuší.To malíř napnul prázdnou čáru.A křídla šedých kormoránův rákosu houštích zašumí.
Rubrika Uncategorized
Na svátek Mláďátek
Na stromečku Vánočním věšený tři kouličky, jemine. Jako slzičky panny Marie. Věděla dobře, že ji každičkej kluka zabije. In nomine. Nejdřív to ale zkusil, vem ho ďas, kruťák starej Heroďas.
Pesimista
Jsem pesimista, Bože.Proč nutíš mě říkat, "Cože?Tebe jsem dneska nečekal."
Ptáci
Pokaždé zapomenu, že je život tvrdý. Proto chvíli letím a zase znovu padnu. Přitom jsou mraky plné modrých ptáků. Křídla se jim lesknou až zebe.
Koncem prosince
Už jsem si zvyknul na to – míjet se.Skoro přirozeně, jako léto a zima v lese. Jenom koncem prosince, když škrábneš nehtem po sklínce. Je mi pořád na zvracení.
Břízy
Stráň je plná bříz,jako deka psích chlupů nebo hnid. Dnes napad sníha bílo je že na chvíli i malý potok ztich. Vše je odpuštěno.
Sama
Jsem sama, řekla.Ani se nepohnula. A nad námi vyšla hvězda.Co jiného se mohlo stát.
Neodcházej
Stačí jen říct a já půjdu.Ne, počkej ještě …Jen si knížky sbalím.A ze zrcadel sejmu obrys tváře.A snítku vůně vložím do herbáře. Ne, počkej ještě … … ještě nedocházej.
Kéž by
Kéž by mi navždy zůstaly oči kojence. Kéž bych neztratil srdce milence. Kéž by, až zetlím, na hrobě si děti hrály. Kost moje s tou tvojí se v hlíně milovaly.
U stromečku
Jsou pryč zbytky sněhu,které přikryly můj hřích. Na stromeček baňky věším,slyším jen svůj smích.