#0358
Ležíme vedle sebe na šířku jednoho vlasu. Ležíme podél sebe na vzdálenost dvou lidských hlasů. Taková zima leží mezi námi, až je to k nevíře.
Rubrika Uncategorized
#0357
Je to jak vypadený zub.A celé tělo o tom ví.Co bylo, je a budepraská jak v žáru kamení.
Dopis panu Saigovi
Posílám dopis ctihodnému panu Saigovi Rákosy šustí jižže zaniká v nich křik námořníků na lodích.Další léto utekloa já sedím, všem na očích, v přístavu Kuširo. Čas se mi krátí, více však peníze.Po krčmách mohu spát do konce měsíce.
Dagmaře S.
Ulpíváš mi všude.Jako špína za nehty.A šmouhy na podlaze.Obraz na obraze. Jsi na ručnících.I na chodnících.Ležíš všude.Ó, můj osude.
Na břehu Omitaky
Stojím na břehu řeky Omitakya z dálek slyším, jak vítr lodím tluče do ráhen.Co večer vrací se rybáři domůženám přiváží dlaně ztvrdlé na kámen.
Před svítáním
Dnes před svítánímptáci zvolna švitořili.Jako by z hnízd na tři trylkysi jenom odskočili. Potom bylo ticho,až mráz po zádech běhal.Když od nejmenšíchten hlas do hnízd zase lehal.
Loučení
Podali jsme si ruce,když jsme se loučili. Možná jsi mě škrábla.To loučení se vůbec nehojí.
Ostrava V
Otevřu oknoa do pokoje vpustím trochu kouře. Pošmourno budetady i tam. Náhle se stanea nevím jak. Že pokojem proletíšedivý pták.
Ostrava IV
Mrholípryč jsme z Podolí.V zahrádkach planě stromky svítído kapek tmy v podvětví.Bolí to, bolí,trnová cesta do Ostravy. Tma ve Vyškově.Nakoupit tři pohlednicenejčernějších tunelů.Srdce jsem nejspíš nechal doma.A ráno šedě se bělákdesi za lesy. Přivázané u patníku.
Jasmíny
Když jsem za úsvitu vstal, byly pryč,křehké jasmíny podél cest. To asi poutník dal se jimi véstke plantážím se zeleným čajem. A ty bílé keře horské štítyjemu obsypaly ledem.