#0398
Valentýn byl ve středu Snad chytímposlední šalinu,abych ti nějakou rostlinudalna Valentýna. Je pátek a svítá.To je hlína. Zmrzlá kytka z kapsy zírádo Večnosti. Tobě pro radost.
Rubrika Uncategorized
#0397
Radlice sněžných pluhůchtěly dnes vykrojit duhu.Vyšla jim zas jen černá.K zemi sníh padá.K tobě na kolena.
#0396
Na strom kdosi ptáčka přibila tužkou pod něj načmáral – "Často jsem mohl i nemohl jsem.Však doletět chtěl jsem kousek dál." Smích pod lipami ještě hořía já se trochu nezasmál.
#0395
Pomalu končí zimaco ani nebylabílá a rudáod sluncea krvelišek.
#0394
To Něco maličké je.A sedí mi kdesi za ušima.Šeptá a slyšet není,že nestihnu cosi,než lehne bílá zima. Však teprv je jaroa ptáci co plnili náš dvůr,přilétli sotva včeraa víc jich nenínež větší půl.
#0393
O zmatení slov Jsme stejní Jsme-li všichni jen nádobami,tyglíky stejných roztavených citů,proč milenec blouzníváa po Jediné touží za úsvitu. °°° Slova jsou stejná Nůž již není zván nožem.A lože je důsledkem spočinutí.Ta slova proto stejná jsoua mladík pro Lásku ložem,…
#0392
Zebou, ach studíty lístky sakurjež lednový vítrvěje k nám na dvůr.Zebou, zebou až do úmoru.
#0391
Čtyři židle u stolu, jedna z nich je prázdná. Čtyři židle u stolu, dvě z nich jsou prázdné. Čtyři židle u stolu, tři z nich jsou prázdné. Jeden prázdný pohled, na tři prázdné židle.
#0390
Možná, že čekal jsi dlouho,ale ani lístek jsi mi nenapsal.Jen na tvém místě u stolupár drobků chleba.A otisk vůně kolínské,co pomalu si pod tapety lehá.
#0389
Labutě táhnou,labutě táhnou k jihu. A já tu stojím a čekám,jestli neopatrněneusednou vedle mne. Abych jim zlatou oprátku na krk dal.Do snů jak do smrtíse s nimi v pouť vydal. Labutě usedly,labutě usedly vedle mne.