Rubrika Uncategorized

#0438

Jarní logopedická Jarní déšť křemen okřesává.Kam ztratila ses,Smavá?Že stružky slzíze střech crčía syčí říčka dravá.

Nechte mne být, chátrám. Celým zjevem podobám se márám. Dnes si mě splet i jabloňový květ, když na madlo mi pad. Přišel Listopad.

Zima v pohoří Wu-tang Severním větrůmse borovice klaní.Hřbet má až k zemi.

O Srpku Měsíci Až teprve nad ránemstojíš na modré rampě dne.A obloha bledne a rudě žhne.Stojíš nad propastí dnea pes nestěkne.

Jak se stane,chtít letět a padat na zem? Jak blázen se smát a říkat:"Chtěl jsem letět,a dopadl jsem na zem." Jak se stane,být svatým bláznem?

Na kostkovaném ubruse budík tiká. Vymyká se tichu. Jak bochník chleba voní, vzdychá.

"Dnes nikam nepospíchám", řekl. "Je sobota." Seděli jsme na lavičce vedle sebe. Já a můj stín. A bylo nám dobře.

Pokaňkalo jsi mi dům.Mé zlaté, mé nejmilejší.Až do večera ho budu mýt.Ale Slunce to jinak neumí.Nezlobím se.

S vlasy do copuvěnec kolem hlavy,běžela bez dechu,aby pravila mi. Že Měsíc plavý,že zapadne brzymezi dolinami.

Ach Bože,už je to tu zase.Sukněpodkasané v pase. A dívčí lýtkajak věže.Deroucí sezrovna do oblak. Ach Bože,už je jaro zase.