#0448
Sakury jako sníh bílépodušky stelou mé milé. V noci v nich jen vítr lehává.
Sakury jako sníh bílépodušky stelou mé milé. V noci v nich jen vítr lehává.
Dúmá Země je hnědáKrev je rudáBomba je černá الأرض بنيةالدم أحمرالقنبلة سوداء
Nad úsvitem Z jitrocelecvrček skočil.Ani nedomočil.
Janu S. Když pláče malý chlapec,jeho slza je malá a slaná.Že ani potápka tam nebývájenom křivda jednou daná.
Přiviň mě něžnědo svého náručí.Zůstanem na lůžkunež uschne a zaprší. Než uschne a zapršírozkvetou pivoně.Má milá v košilcenasedne na koně.
Sedí u jednoho stolujsou a přece nejsou spolu.Klapou dřevěné lžíce,vodní mlýnky, převelice. Spíš nejsounež že jsou spolu,tiše sedív jednom bolu. A mlýnky meloudřevo stolu.
Pod třešeňprvníspadnul lístekz podnebí.Zapotřebí ho není,není.
Po oknech stékajíkapky ještě.Zdá se proti smyslu deště.Na mokrou zem.Buď Bůh veleben.
Střevíčky na jehláchnesou se ozvěnouzaženousmutnou noc.Moc. Ách.
Ještě dva sáhy jedlového dřevaa budem mít kde být,kde bývat.Muž a žena.Na kraji lesa u pramene,vypijem jej do ztracena.