#4018
rozevíráš sebrána do peklasnad do ráje lasciate ogne speranza voi ch’entrate vcházej tudyvycházej tudy má něžná Abysspo okraj jsi naplněna vínem
rozevíráš sebrána do peklasnad do ráje lasciate ogne speranza voi ch’entrate vcházej tudyvycházej tudy má něžná Abysspo okraj jsi naplněna vínem
nasloucháme řeči mořeslova slova slovamlčet v synchronicitě
Kéž bych tě nepoznalten jas světlakterý nosíš v sobětu chladivou vůni vodykéž bych tenkrát šelprostě jinudy.
Vidím to. Vítr láme stromy,moře zaplavuje zemiloď unášená vodou a větremse potápí. Píšu báseň.
řeklo by se trocha krve ale čí a za jakým účelemněkdy je i jedna kapka příliš jemný stisk zubů v dolním rtu
právě v tento okamžikse někde někdo narodíprávě v tento okamžikněkde někdo zemře právě v tento okamžikrostlina, zvíře, člověk
procházím dnemprocházím nocíprocházím mocíprocházím nemocíprocházím dveřmi k tobě úleva vědětže mi nic nepatří
když padne nebena ježčí noční kůživšechno zahojené se znovu otevřeto je ten důvod(po kterém jsi se ptal)důvod hvězd
ostatnědobře jsme posloužilipro vývoj umělých inteligencía teď,když nás není třeba,zavřou nás do vitrínhomo stultuspřiotrávené vlastním dechemnabodené na entomologické špendlíky pěkně vybarvená samičkas červeno modrým lememvzácný kousek v naší sbírce a nyní, prosím, popojděme dál
cesta do ránaztrácí se za holým keřemale kam vedekam buď mi Tím průvodcem