#4048
srdce se rozbušía báseňto jest ozvěnavzlétnejak ptáček s modrými křídly
srdce se rozbušía báseňto jest ozvěnavzlétnejak ptáček s modrými křídly
jako když hodíš kámen do řekyjako když někdo odejdečekáš ažzmizí kruhy na hladiněa ty nemizí nemizí nemizí
těch tisíc mužůkterých se u tebe ve snech vystřídalo ráno jsou pryča ty rozlámaná od námahy si nemůžeš vzpomenoutna jednu jedinou tvář
vydechnuobláček páry sezachytne na květu meruňkya květ mu odpovíokvětní lístek padápadá
vůně mandlonístružky bílých lístkůodtékající krev jara
Věděl jsem,že to nejsem já,i když jsem se procházelv několika zrcadlech současně. Pod ostrým operačním světlem,s pinzetou a skalpelem v ruce,ten osten bylzkrátka jinde.
na italským dvorku si si sisi si, ni nili li lipi pi, chi chi
běžet proti vlnámběžet protiběžet být schopen pohybunení to snad důvod k radosti?
když se odrazíšletíš opravdu hodně dlouhomizíš mi z dohledu jako pták vodní hladina zůstává prázdným zrcadlemto jedno léto tam
Oskensee jen pár krokůdno se tu rychle svažuje když otevřu očipo nebi letí leknínyryby zpívají jako ptácidochází mi dech