#3842
to místo nikdo neználodě jej míjejínalézt se dá jen v noci nohy zabořené po kotníky v hlíně čekám s hořící lampouzapouštím kořeny
Rubrika Uncategorized
#3841
V městě O. probíhám jako liška městemtvým městemty ulice znám a přecenevím kudy uniknout nevím jak před tebou uniknoutve tvém městě které znášpřed bzučením včelpřed vůní jasmínu ve tvé zahradě
#3840
když se po mně plazíš jako had namlouvám siže mě miluješmáš však zavřené očito pak nevidím co si myslíša ani ty oči ne
#3839
Když jsem byl v Jeruzalémě,vcházel jsem do něj s křesťanem,provázel mě Žida vycházel jsem s Arabem. Jen hvězdy a slunce zůstávalypo celou dobu na svých místech.
#3838
Vojenský hřbitov 35 29 30 28 16 19 26 26 22 2521 35 29 16 19 30 35 18 32 3328 32 35 20 19 29 21 18 33 2927 16 35 33 18 27 32 30 21 2018 16…
#3837
ani nás to nepřekvapilodalší těhotenstvíse dalo čekats ohledem na tojak jsme se chovali vzpomínám simohlo být tak tři ránojsem ten řvoucí uzlík vzala třepal s nímdokud nezmlknul později jsem četl v novinách že jakási matka takhle zabila svoje dítě
#3836
sotva jsi dopsala slovojá píšu svoje dalšínevím které je tvojea které bylo moje vrčíme na sebe jako psikoušeme se do ocasůpak přijde kočkaprohne se do oblouku a báseň jako myšproběhne pode dveřmi
#3835
Nénie rok úmrtízakryl lístek břízytak mladá*i umělé chryzantémyopadají*hrob vedle hrobujako by vstali z mrtvýchplamínky svíček*bok po bokuvojáci obou stranleží jako přátelé*a další jménokukačka kukalasotva třikrát*hrobkanebo hrobv prach se obrátím*na rozptylové loučcedvě vedle sebesedmikrásky*znovu začínám modlitbumyšlenky letíletí*vzpomínám na tátunecítím smutek ani…
#3834
dřevěný altánv podzimním odpolednihráči domina návrat z procházkydva páry rukoujeden hřeje druhý večerní zvonytuhle a támhlejsem doma bez obejmutí nepřežijuty to víš
#3833
Dotkni se TAMpod ramenemucítíš to ty hřeby jedním pohybem rukyby pronikly slezinou dá se opravdu zapomenoutna příběhy,které jsme jako modré ptákyvrhali proti dávným hvězdám?