#3852
vůně lipového květunáhle si vzpomnělavzpomínka na minulé létojako by ani nebyla
vůně lipového květunáhle si vzpomnělavzpomínka na minulé létojako by ani nebyla
hraju celou noccitár potom šamisenvyháním myši večeřímzářící okna misvítí na patku chleba italská láskahorní tlak stošedesátkufr před domem
.. ať jdu tam a nebo tamna každém konci hřbitov… * sotva se dá pojísttoulavý pes žebrá a žebrá * sám v sobě jsemach, uviděl tolik smutku
dotkla se čelapolíbila ruceomyla nohyjako Máří Magdalena čára úsvitudělící světna žroucí a požírané
Láry Fáry nesez bodu A do bodu Boči upřenyna šálek kávyna podšálekna hostyna obrazyna květinyoči upřenyna židlena auta venkuna podšálekna prázdné a plné stolynohu před před nohuna věšáky s kabátyoči upřenyaby kapku kávyani kapkuširoký široký úsměvnerozlil
konečněvychází z průjezduútlá postava lepím rozbitou miskukocour mezitímchytá běláska koleje vedoutam a tamprvní křižovatka dne pozdní podzimz bláta skokrovnou do louže
to je celá onaumře sia nic neřekne všichni ti lidéa bude to brzobudou někomu chybět mlhamizí v nímoji blízcí nízký tlakpádám a kdosimě chytá pořád se smějí,čtyři dámy – kámoškyteď zase mouše
budu tě držet za rukua silnějitehdy dojdou slovavlastněnebudou znamenat nica ty sestejně vysmekneš
držím v ruce hůlkdyž ji držím mluvímnevzdám se jí tu svoji jsi držela tykdyž jsme šli po břehukdyž jdeme do hor chráním ji já
V Drážďanech zahoukání parníkukotvící pramiceodpovídají na pozdravutržené molo zatímpluje do Magdeburgua vlny šplouchly o most