V Betlémě na seně
ležela Maruška.
Jozífek zpíval ji
písničky do ouška.
Zpíval jí o hvězdě,
celá se napnula.
Zpíval jí o cestě,
jak luk se prohnula.
Není tam nádherně.
Smrdí jen hnůj.
Nejsou tu jesličky,
kamenná sluj.
Svobodná porodit
malého kluka.
To nejde na rozum.
To jsou jen muka.
Maruška kývla však
změnila svět.
To bylo tenkrát
je to i teď.