#3313

Víš, na té duně,
byli jsme jak astronauti.
Klouzali jsme po měsíčním písku,
na boku vítr
přeplétal stébla stříbrné trávy,
mraky se ti zrcadlily v očích.
Rozpršelo se.
Bylo slyšet
padání úlomků hvězd.
Bál jsem se, že nezůstaneš.